Vítejte na mém webu

Jmenuji se Jiří Urbánek. Jsem farářem v Mikulovicích u Jeseníku. Na tomto webu Vám chci nabídnout nedělní kázání, komentáře a důležité dokumenty. K prohlédnutí jsou i fotografie ze života farnosti a z cest.

V ruské kultuře přibylo několik videí - Kreml a jeho chrámy.

 

Homilie otce arcibiskupa Jana Graubnera při Národní cyrilometodějské pouti: 180705_homilie_velehrad_2018 (1).doc (23040)

 

 

 

Istanbulská smlouva - genderová ideologie v obalu boje proti násilí na ženách

Tuto smlouvu ČR díky ANO 2011 a ČSSD  (přes odpor KDU-ČSL) již v loňském roce podepsala. Zákonodárci jsou tlačeni k její ratifikaci.

Reakce europoslance Tomáše Zdechovského:
 
 
P. Marián Kuffa o Istanbulské smlouvě:
 
 
Text istanbulské smlouvy:
 
 
 
Modleme se, aby Istanbulská smlouva nebyla u nás ratifikována.

 

Petice na podporu manželství:

podporamanzelstvi.cz/wordpress/

 

Doporučuji stránky Duchovní boj od P. Antonína Příkaského, OCarm:

www.duchovniboj.cz/

 

 

14. neděle v mezidobí, cyklus B

 

Společným tématem dnešních liturgických čtení je prorocká služba.

Kdo je to prorok?

Prorokem se člověk nestává sám od sebe, musí být Bohem povolán. Bůh při svém povolávání nehledí na postavení, bohatství a výřečnost člověka, ale na jeho srdce. Mnohé povolání k prorocké službě zaskočilo, mnohým se prokovat nechtělo, ale nakonec museli.

Bůh proroka posílá a nařizuje mu, co má mluvit. Prorok je tedy hlasatelem Božího slova, Boží vůle. Připomíná svému národu jeho poslání ve světě. Slova proroků jsou nesmlouvavá, přímá, ano-ano, ne-ne. Prorok nazývá věci pravými jmény, ať je to vhod či nevhod. V dnešním prvním čtení nazývá prorok věřící izraelského národa „odpadlý národ, nevěrní, lid drzé tváře a zatvrzelého srdce, vzpurné plemeno“.

Jak bychom se cítili my, křesťané, kdyby ústy proroka i k nám takto mluvil Bůh. A mnohdy bychom si to plně zasloužili. Protože prorok musí mluvit pravdu bez obalu, bývá svými posluchači odmítán a tupen. A když je neodbytný, i pronásledován, bit nebo dokonce usmrcen. Služba proroka je těžká a nevděčná. Je těžké lidem stále říkat pravdu, kterou nechtějí slyšet.

V dnešním evangeliu Pán Ježíš také vystupuje jako prorok. Káže v synagóze v Nazaretu, v osadě, kde vyrůstal. Toto kázání následuje bezprostředně po vzkříšení Jairovy dcery. Jistě i o tom zázraku Nazareťané slyšeli. Dalo by se čekat, že svého krajana přijmou s nadšením. Opak je pravdou. Nazareťané nejsou schopni přijmout Ježíše jako proroka. Nejprve se nad Ježíšem podivují, pak se pohoršují, co jim to ten tesař z Nazareta říká, vždyť mezi nimi vyrůstal. Nakonec ho odmítají. Pán Ježíš se diví jejich nevěře a říká:

Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině.“

A pro jejich nevěru, protože v něm viděli obyčejného člověka, nemohl mezi svými krajany vykonat mnoho zázraků.

I v dnešním světě působí proroci, kteří oznamují, co je vůle Boží, co mají lidé dělat, čeho se mají varovat.

Účast na Kristově prorocké službě mají všichni biskupové, kněží a jáhnové. Přijetím kněžského svěcení také přijali poslání prorocké. I oni mají v dnešním světe obhajovat Boží zákony a hlásat vůli Boží, ať vhod či nevhod. Skrze svátost křtu jsou povoláni k prorocké službě všichni věřící. Je třeba, aby se nejprve sami, ze všech sil, snažili žít podle Božích přikázání. Nemáme se bát říci Boží vůli jiným lidem – vlastním dětem, sourozencům, příbuzným a známým. Možná, že dopadneme jako Pán Ježíš v Nazaretu, možná, že naše slova někoho přivedou k nápravě.

Dnešní svět potřebuje mnoho proroků, kteří se nebojí nahlas říci, co je vůle Boží a co je hřích.