Vidět v životě to podstatné

Svátek Proměnění Páně

 Dnešní svátek nám připomíná událost, kterou máme zachycenou ve třech evangeliích a v druhém listu Petrově - proměnění Páně. Tři učedníci - Petr, Jakub a Jan - mohou Ježíše vidět ve slávě. Jeho smrtelné tělo je prozářeno Božskou slávou, Ježíš zjevuje učedníkům své Božství.
  Pán Ježíš se  zjevuje ve slávě před svým utrpením na kříži. Stejní apoštolové vidí Ježíše ve smrtelné úzkosti                 v Getsemanech. Důvodem proměnění Ježíše a zjevení jeho Božství je povzbuzení učedníků ve víře. Aby, když budou vidět utrpení svého Pána, neztratili víru. Až po Ježíšově zmrtvýchvstání budou schopni všechno pochopit. Zjevení Božské slávy Ježíšovy má být posilou víry v těžkých chvílích života učedníků.
  I my potřebujeme ve své víře posilu. V duchovním životě prožíváme chvíle radostné, kdy zřetelně cítíme Boží přítomnost a pomoc, kdy je Bůh takřka "hmatatelný". Jde o období duchovních útěch. Ale přicházejí i chvíle tápání a krizí, kdy Boha v životě necítíme, kdy naše modlitby směřují jakoby do prázdna, kdy přichází jedna rána za druhou. Chvíle, kdy nám na rty přichází modlitba:
  "Bože můj, proč si mě opustil?"
  Duchovní autoři nás vybízejí, abychom v těžkých životních situacích a duchovních krizích vzpomínali na dobu útěch a radostného prožívání Boží přítomnosti. Duchovní život můžeme přirovnat putování pouští. Oázy jsou útěchy, poušť neútěchy. Čím více člověk roste v duchovním životě, tím více přibývá pouště a ubývá oáz.
  Pravoslavní křesťané znázorňují proměnění Páně na ikonách. Středem ikony je oslavený a zářící Ježíš, vše ostatní, tedy stvoření, je malé. Slunce je namalováno jako tmavý kotouč. Při proměnění Páně viděli učedníci jen Ježíše, věci stvořené ztratily svůj význam, i slunce se jevilo temné ve srovnání se září Ježíšova těla. Učedníci viděli to podstatné a důležité - viděli Boha a jeho slávu, ostatní věci nebyly důležité.
  Ano, to podstatné v celém vesmíru, to podstatné v našem životě, je Bůh a jeho sláva. Kdyby nebyl Bůh, není nic, vše je závislé na Bohu.
  Naším problémem je, že jsme zaslepeni a zahlceni hmotou, že stvoření, které nás má vést k oslavě Boha, nás spíše       od Boha odvádí. Nevidíme ve svém životě to podstatné a důležité - Boha a duchovní svět. Boha nemůžeme vidět tělesnýma očima, ale očima duše. Každý člověk má duchovní zrak, který je třeba pokáním očistit, aby lépe vnímal Boha a jeho svět.
  Učedníci viděli na hoře Tábor Božskou slávu a Boží svět. Kéž bychom také my dokázali ztišením, modlitbou a pokáním pročistit svůj duchovní zrak, abychom viděli to podstatné a důležité. I když musíme ještě stále procházet pouští tohoto světa k věčnému životu, na cestě k patření na Boha v tváří tvář.