Setkání papeže Františka s patriarchou Kirillem

12.03.2016 11:54

HISTORICKÉ SETKÁNÍ PAPEŽE FRANTIŠKA A RUSKÉHO PRAVOSLAVNÉHO PATRIARCHY KIRILLA - HAVANA 12.2. 2016.

Doporučují přečíst a prorozjímat jejich společné prohlášení:

http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=23258




  Historické setkání papeže Františka s patriarchou Moskvy a celé Rusi Kirillem se uskutečnilo 12. února 2016 v Havaně. Oba představitelé církví vydali společné prohlášení, nad kterým bych se chtěl zamyslet.
   Důvod k setkání papeže s patriarchou je stručně uveden v úvodu prohlášení. Setkali se proto, aby "diskutovali            o vzájemných vztazích mezi církvemi, podstatných problémech našich věřících a perspektivách  vývoje lidské civilizace" (1).
 Oba představitelé církví zdůraznili "nezbytnost spolupráce mezi katolíky a pravoslavnými" (3). Katolíci a pravoslavní sdílí společnou tradici  prvního tisíciletí křesťanství, kdy Církev byla jednotná. K rozdělení křesťanského východu a západu došlo v roce 1054.
  I když rozdělení trvá téměř tisíc let, zůstali si katolíci a pravoslavní blízcí ve věrouce i mravouce. Máme společné dva sloupy naší víry - svátost Eucharistie a úctu k Panně Marii (ke světcům).
  Spojuje nás tedy mariánská úcta. Láska k Panně Marii provází duchovní život katolíků i pravoslavných. K Panně Marii se utíkají s prosbou o přímluvu u Boha věřící obou církví. Mnozí katolící se modlí před pravoslavnými ikonami Panny Marie.  Pravoslavní uctívají i některé světce naší země: sv. Cyrila a Metoděje, sv. Václava a Ludmilu, sv. Prokopa. Navíc uctívají i velkomoravského knížete Rostislava, který pozval soluňské bratry na Moravu, aby hlásali Boží slovo v jazyku slovanském. Rostislavovi jsou Slované vděčni za to, že je uchránil před poněmčením, a tak mohly vzniknout slovanské státy, zejména velká Rus.
  I když katolící i pravoslavní věří ve skutečnou přítomnost Krista v Eucharistii, postrádají společné slavení Eucharistie (5). Jsou zde i věroučné rozdíly, které ve srovnání s protestantskými církvemi nejsou tak velké,. Proto je mezi katolíky a pravoslavnýmí možné vést smysluplný ekumenický dialog. Zvláště by bylo třeba sjednotit datum slavení Kristova zmrtvýchvstání, které by umocnilo snahu o sjednocení obou církví. Touha po sjednocení církví je výslovně uvedena        v odstavci č. 6.
  Obě církve jsou povolány hlásat evangelium a společně odpovídat na výzvy dnešního světa (7).
  Na prvním místě by se měly zraky obou církví upřít na pronásledované křesťany (Blízký východ, severní Afrika), kde "jsou naši bratři a sestry v Kristu vražděni po celých rodinách, vesnicích a městech" (8). Křesťané masově odcházejí     ze zemí Blízkého východu, kde má křesťanství své kořeny. Přestavitelé obou církví žádaji mezinárodní společenství, aby zabránilo vyhánění křesťanů z tohoto území.
  Je smutné, že to byl právě Západ, který svým "vývozem demokracie" zničil Irák a Sýrii. Způsobil tak nesmírné utrpení křesťanů a jejich exodus z Blízkého východu. Rusko se nyní snaží, aby alespoň trochu napravilo, co Západ napáchal.
  Představitelé obou církví se modlí za nastolení míru v těchto zemích a návrat uprchlíků do svých domovů. Jsme vyzváni k modlitbě ke Stvořiteli "za ochranu jeho stvoření před zničením a za to, aby nedopustil novou světovou válku" (11).
  Oba představitelé církví vyzvedají mučednictví dnešních křesťanů (12) a zdůrazňují nutnost mezináboženského dialogu (13).
  Dále oba děkují za "nevídanou obnovu křesťanské víry" v Rusku a v mnoha zemích východní Evropy, kde vládly ateistické režimy (14).
  V Rusku se podle průzkumu hlásí k pravoslaví 70% obyvatel. Jak jsem uvedl v jednom z předchozích komentářů, je možné, že dochází k naplnění fatimského proroctví:
  "Svatý otec mi zasvětí Rusko a ono se obrátí, a po celém světě zavládne mír."
 Aby se Rusko obrátilo, nemusí se jeho věřící stát katolíky, vždyť i víra pravoslavných se opírá o dva sloupy - Eucharistii a úctu k Panně Marii. Bůh může pak sám stanovit cestu ke sjednocení západních a východních křesťanů takovým způsobem, jakým bude chtít.
  Oba  představitelé církví upozornili na omezování práv či dokonce diskriminaci křesťanů ideologií sekularismu, která se snaží křesťany vytlačit na okraj společnosti (15).
  Dále vyzvali k bdělosti nad evropskou integrací, která by nechtěla respektovat náboženskou identitu. Uznávají přínos jiných náboženství, ale Evropa by měla podle nich "zůstat věrná svým křesťanským kořenům" (16). To by měli slyšet zvláště vládcové EU, kteří se ke křesťanským kořenům nechtějí hlásit.
  Dále se pohled papeže a patriarchy obrací na chudé a lidi v nouzi, zvláště zmiňují migranty a uprchlíky, ke kterým nemáme být lhostejní (17).
  V další části prohlášení se postavili na obranu rodiny, která je středem lidského života a společnosti. Rodina je podle nich "cesta ke svatosti, na níž manželé dosvědčují věrnost svým vzájemným vztahům, svoji otevřenost plození a výchově dětí, mezigenerační solidaritu a úctu k těm nejslabším" (19).
  Rodina je soužití jednoho muže a jedné ženy. Odmítají stavění jiných forem soužití na úroveň rodiny a vytlačování  pojmů otcovství a mateřství z veřejného podvědomí (20).
  Dále papež a patriarcha vyzývají k respektování práva na život. Odmítají potraty, eutanázii a asistovanou reprodukci (21).
  Ke svědectví víry vyzývají mladé katolické a pravoslavné křesťany (22):
  "Nemějte strach jít proti proudu, bránit Boží pravdu, od jejíhož stálého dodržování jsou světské normy daleko."
  V další částí prohlášení je odmítnut proselytismus, t.j. přetahování věřících z jedné církve do druhé. Zvláště je zdůrazněno napětí mezi pravoslavnými a řeckokatolíky, kteří vznikli odštěpením z pravoslaví. Je odmítnut uniatismus jako způsob sjednocování křesťanů.
  Dále se věnují konfliktu na Ukrajině. Je zde výzva k součinnosti ve snaze o mírové řešení tohoto konfliktu. Křesťanské církve jsou vyzvány, aby "se zdržovaly účasti na tomto konfliktu a nepodporovaly jeho další rozvoj" (26). Je smutné, jak se do ukrajinské "revoluce" zapojila řeckokatolická církev. Doufám jen, že to bylo z politické naivity. Snad již teď tato církev pochopila, komu posloužila. Odstrašujícím příkladem, jak se křesťanské církve na Ukrajině zapojily do ukrajinské (protiruské) propagandy, je i toto video, které natočila charita naší diecéze:
  https://www.youtube.com/watch?v=yn6rPp3GpAM


  Nemusíme mít charisma rozlišování, abychom poznali, že Majdan nebyl Boží dílo. Strom se pozná podle ovoce.


  Setkání papeže Františka a patriarchy celé Rusi Kirilla vidím jako přelomovou událost. Snad se nyní upustí od vzájemné konfrontace a pokusí se najít možnosti ke společné spolupráci při hlásání evangelia a obrany křesťanské civilizace.
  Katolická Církev může přispět ke sbližování západní a střední Evropy s Ruskem. Jak kdysi řekl svatý Jan Pavel II.:
  "Církev dýchá oběma plícemi."
  Setkání papeže a ruského patriarchy bylo mocným nadechnutím.