3. Šíření islámu do Mohamedovy smrti
Mohamed opustil Mekku (622) a přestěhoval se i s ostatními stoupenci do Jatribu. V Jatribu, který byl nyní zván "městem prorokovým" nebo "městem - Medina", se Mohamed ukázal jako znamenitý vojevůdce a politik. Spory v městě urovnal a společenství jeho příznivců neustále rostlo. Čím více rostla prorokova moc, tím více se obyvatelé města dávali na jeho stranu. Medina byla celá získána pro islám a Mohamed se v ní stal neomezeným pánem.
Mohamedovi se však nepodařilo získat medinské židy. Snažil se jim dokazovat, že jeho učení je v souladu s knihami Starého Zákona. Židé ho nechtěli uznat za Mesiáše, dokonce se mu vysmívali. Mohamed po získání moci začal vůči židům v Medině i jinde vyhlazovací boj. Jak v Mekce, tak v Medině byli nebezpečnými prorokovými protivníky básníci, kteří posměšnými verši podrývali jeho vážnost. Mohamed sám nebyl básníkem, proto jim nemohl oplácet stejnou zbraní. Jen v Koránu (Súra 26) proti nim vystoupil. Mnozí posměváčci zaplatili za své vtipné verše životem, jako židovský básník Ka´b ibn Ašraf, který byl na pokyn proroka zavražděn. Jiné básníky naopak chtěl přilákat do svého tábora bohatou odměnou.
Mohamed, když své postavení v Medině upevnil, začal vyjednávat se sousedními kmeny, aby přijaly islám. Proti těm, které se zdráhaly, byly podnikány válečné výpravy. Islám, jak je vidět, byl od počátku šířen krví a mečem. Zdá se, že Mohamedovi se v první řadě jednalo o upevnění světské moci, kdežto islám byl záminkou, kterou své počínání odůvodňoval. Mohamed sám vtiskl islámu ony dvě význačné známky, které mu zůstaly navždy: že je totiž náboženstvím násilí a světské moci.
S vojskem 10.000 mužů stanul před Mekkou. Takové přesile nemohla Mekka odolat. Vůdce města Abú-Sofjan přišel do Mohamedova tábora prosit o milost, přijal islám, a jeho příkladu následovali i ostatní obyvatelé. Tak prorok vešel jako vítěz do rodného města, které ho kdysi pronásledovalo. Z Ka´by, kterou sedmkrát objel, dal odstranit všechny modly a vykonal v ní modlitbu. Jako dobrý diplomat se zachoval k protívníkům velkoryse a vyhlásil všeobecnou amnestii.
Následující roky do jeho smrti jsou vyplněny výpravami proti okolním kmenům, které po dobrém či po zlém byly donuceny přijat islám a připojit se ke státní organizaci, kterou Mohamed založil. Tím, že Mohamed ukončil anarchii, v které žily arabské kmeny, násilím jim vnutil jednotnou státní a náboženskou organizaci, položil základ k budoucí velikosti islámu.
Císaři byzantskému, králi perskému, negušovi v Habeši a dalším mocnářům poslal listy, kterými je vyzýval, aby ho uznali za vyslance božího, přijali islám a podrobili se jeho vládě. Prokovi poslové byli většinou přijati s posměchem. Jak je vidět, Mohamed se vážně zabýval plánem založit světové panství.
V březnu 632 Mohamed vykonal poslední pouť do Mekky a na hoře Arafat měl k přítomným 40.000 poutníkům řeč, ve které je vyzýval, aby zůstali věrni zásadám islámu. Po svém návratu do Mediny se pak prorok zabýval přípravou válečné výpravy proti Byzanci. Arábii si již podrobil, nyní chtěl své panství rozšířit mimo její hranice. Ale onemocněl prudkou horečkou a v červnu 632 zemřel. Lavina, kterou Mohamed uvedl do pohybu, se vlastní tíhou a váhou řítila dále.