Potřebujeme svou matku

Slavnost Matky Boží, Panny Marie 2018

Každý člověk má matku. Většina lidí také prožívá její lásku a ochranu. Malé děti jsou na matce zcela závislé, bez ní nemohou žít. I dospělý člověk se rád vrací k mámě. Třeba již léta u rodičů nebydlí, ale když k nim jede na návštěvu, říká: „Jedu domů, za mámou.“

Kde je matka, tam je i domov. Vzpomínky z dětství, prožitky mateřské lásky, na to vše člověk vzpomíná, i když už matky na světě není. Když zemře matka, člověk jakoby ztrácí svůj domov, nemá se už kde vracet, nečekají ho napečené koláče a starostlivé oči mámy. Smrtí matky zemře i kus srdce člověka. Když zemře matka, člověk pochopí, jak byla pro něho důležitá a jak mu nyní moc chybí. Křesťané mají naději věčného života, naději, že dá-li Pán, mohou se svou matkou zase setkat.

Dnes slavíme slavnost nebeské Matky, Panny Marie. Panna Maria je Matkou Boží, je Matkou Ježíše Krista. To všichni víme a takto ji také uctíváme. Je pro nás všechny velkým vzorem víry, naděje a lásky, lásky k Ježíši Kristu. Tím však Mariino mateřství nekončí. Druhý vatikánský koncil v konstituci Lumen gentium (čl. 61) uvádí:

„Zcela zvláštním způsobem (P. Maria) spolupracovala na díle Spasitelově poslušností, vírou, nadějí a vroucí láskou pro obnovení nadpřirozeného života duší. Proto se stala naší matkou v řádu milosti.“

Panna Maria je naší Matkou v řádu milosti. I u ní můžeme hledat lásku a ochranu. Ona se za nás neustále přimlouvá u svého Syna. Její mateřské srdce má starost o každého člověka. Člověk může ztratit svou matku, dokonce jí může být opuštěn, ale Panna Maria je svým dětem stále věrná a nablízku. Její Neposkvrněné Srdce je stále pro nás otevřené, svou láskou nás stále zaplavuje.

Kde je matka, tam je i domov. Panna Maria je v nebi, tam je i náš domov. Jak Panna Maria touží po tom, abychom se tam všichni dostali, jakou má mateřskou starost o děti, které sešly ze správné cesty, kterým hrozí ztráta nebeského domova.

U Panny Marie je náš nebeský domov. Tam, dá-li Pán se jednou setkáme i s naší pozemskou matkou, která nás již na věčnost předešla nebo jednou předejde. Jak bychom měli toužit po nebi, jak bychom měli bojovat o spásu své duše. Smrt je návrat domů, návrat k naší Matce.

Jako cítíme vděčnost ke své pozemské matce, tak bychom měli cítit vděčnost k Matce nebeské. Nejvíce uctíváme Pannu Marii modlitbou svatého růžence, ve kterém rozjímáme celé dějiny spásy. Modleme se často svatý růženec, sami, v rodině, ve společenství. Tato modlitba má velkou moc a otevírá nám hlubiny Neposkvrněného Srdce Panny Marie.

Ať nás Panna Maria chrání v novém roce, ať se za nás, své děti, přimlouvá u svého Syna.