Nestačí jen přijímat, je třeba i dávat

31. neděle v mezidobí, cyklus A

 V první části evangelia nás Ježíš vybízí ke správnému vztahu k představeným, zvláště k těm, kteří svůj úřad vykonávají špatně. Máme spíše vidět úřad kněze nebo biskupa, než člověka, který ho zastává. Je mnohem těžší mít úctu k osobě, která svěřený úřad nevykonává dobře. Avšak i hříšného kněze může Bůh použít jako svého nástroje. Nemáme právo soudit žádného člověka, natož biskupa či kněze, neboť soud patří Bohu. Máme naslouchat, co k nám Bůh mluví ústy kněze, třebaže hříšného.
 V další části evangelia se zdá, že nám Ježíš zakazuje používat tituly jako otec, učitel, mistr. Jde spíše o symboliku. Sám Ježíš užívá slova otec nejen o svém Otci v nebi, ale i o lidských otcích. Sám označuje Nikodéma za učitele Izraele.
  Ježíš nám chce tím říci, že každé otcovství a učitelství je od Boha, že jde o služby od Boha přijaté. Jen Bůh je Otcem, i Učitelem v plném slova smyslu, my máme účast na tomto otcovství a učitelství. Nemáme se proto nad jinými vyvyšovat, ale  máme tyto služby přijímat v pokoře. Máme si uvědomit svou zodpovědnost, když tyto služby přijímáme a konáme.
  Církevní představení se nemají povyšovat nad ostatní věřící.  Pro ně platí slova:
  "Kdo z vás je největší, ať je vaším služebníkem."
  Zde vidíme velkou zodpovědnost těch, kdo stojí v čele Církve. Úřad v Církvi nedostali k tomu, aby nad svěřenými věřícími panovali, ale aby jim sloužili.
 Na druhé straně mnohým katolíkům autoritativní vedení farnosti vyhovuje. Vyhovuje jim, když kněz o všem rozhoduje a vše sám dělá. Jsou to takoví duchovní konzumenti. Jejich práce pro farnost začíná a končí nedělní bohoslužbou a přijímáním svátostí. Od Církve chtějí mnoho přijímat, ale pro Církev nechtějí nic dělat.
  Každý z nás má svůj díl zodpovědnosti za svou farnost. Věřící mají podle svých schopností a darů pomáhat knězi          v budování společenství místní církve - farnosti. Každý křesťan bez rozdílu, i když každý svým způsobem.
  Laici mají vzít zodpovědnost za materiální chod farnosti a spolupracovat s kněžími na pastoraci. Rodiče mají s knězem spolupracovat v náboženské výchově svých dětí. Jedna hodina náboženství týdně víru dětem nepředá.
  Mladé rodiny se mají více scházet, povzbuzovat se, modlit se, pomáhat na přípravě snoubenců, zvát je do svých rodin a ukázat jim, že manželství není přežitek.
  Staří a nemocní lidé mají veliký úkol - obětovat své utrpení za svou farnost, za ty, kteří  pro ní pracují, i za ty, kteří    do ní zatím nepatří.
  Mladí se nemají bát svědčit o Kristu mezi svými vrstevníky, neboť mladí lidé bývají nejvíce otevřeni evangeliu. Mají být schopni přijat do svého středu hledající.
  Zamysleme se dnes nad svým vztahem k farnosti, nad svým vztahem k církevním představeným. Zamysleme se      nad svými dary a schopnostmi, které bychom mohli a měli své farnosti nabídnout.