Nenechme se zlomit zklamáním

19. neděle v mezidobí, cyklus A

 Prorok Eliáš po vítězství nad Baalovými proroky na hoře Karmel prchá před hněvem královny Jezabel. Je zklamaný. Očekával, že Hospodin více projeví svou moc. Nyní musí sám prchat. Nechce se mu už žít. Odebírá se na jih od zaslíbené země do pouště. Zde je posilněn pokrmem a čtyřicet dní jde na horu Choreb, na horu, kde Mojžíš obdržel Desatero, a     u které byla uzavřena smlouva mezi Hospodinem a Izraelem.
  Eliáš je ve snu vyzván, aby vyšel ven z jeskyně, kde se ukryl. Hospodin pak k Eliášovi promlouvá v bdělém stavu. Tak mluvil kdysi jen s Mojžíšem. Hospodin mluví k Eliášovi v jemném vánku. Dává mu znovu poslání. Eliáš zapomíná na své zklamání. Poslušně odchází plnit Boží vůli.
  Měli jsme někdy pocit, že nás Bůh zklamal? Nevyslyšel naši modlitbu, dopustil něco v našich očích nepříjemné a bolestné. Mysleli jsme si, že zasáhne, a nic.
  Je třeba v tichu naslouchat Bohu, přemýšlet o věcech, které nás zklamaly. Hledat Boží vůli, i když nemusí být shodná   s naší vůlí. Odevzdat své plány Bohu, přijmout plány Boží.
  Zklamání a zármutek prožíval i svatý Pavel. Trpěl tím, že Izrael, Bohem vyvolený národ, nepřijal Ježíše jako svého Mesiáše. Píše tato slova:
  "Přál bych si totiž, abych já sám byl proklet, od Krista vzdálen, pro své bratry, s kterými jsem tělesně spřízněn."
  Dokonce nabízí svůj vztah ke Kristu a svou spásu, aby byli Izraelité zachráněni vírou v Ježíše Krista. Tím se podobá Mojžíšovi, který prosí za nevěrný lid, který si pod Chorebem postavil sochu býčka. Mojžíš za lid nabízí svůj život (Ex 32,32):
  "Můžeš jim ten hřích ještě odpustit? Ne-li, vymaž mě ze své knihy, kterou píšeš!"
  Svatý Pavel po svém obrácení u Damašku a po svém křtu odešel téměř na tři roky do Arábie (Gal 1,17n). Pokud vezmeme v úvahu jeho slova, že Sínaj je v Arábii (Gal 4,25), můžeme podle nového bádání umístit horu Choreb (Sínaj) na východ od Akabského zálivu (Saudská Arábie).
  Pak by svatý Pavel, vzdělaný farizeus a znalec Mojžíšova zákona, mohl v Arábii prodlévat i na Chorebu, místě zjevení Hospodina Mojžíšovi. Zde mohl s Boží pomocí hledat vztah mezi Starým a Novým zákonem, více pochopit význam Kristovy smrti a zmrtvýchvstání pro celý svět. Zde mohl také poznat, že spása se netýká již jen Izraele, ale že jsou       do Božího království volány všechny národy.
  Nevíme to určitě, ale bylo by příhodné, kdyby na místě, kde promlouval Bůh k Mojžíšovi a Eliášovi, promlouval Bůh i    do srdce svatého Pavla, apoštola národů.
  I sám Pavel píše v listě Galaťanům (1,11n):
  "Ujišťuji vás, bratří, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka. Vždyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus."
  Třeba k tomu došlo na hoře  Sínaj (Choreb) v Arábii.
  Prorok Eliáš i svatý Pavel prožívali zklamání a bolest. Vše předkládali Bohu v tichu modlitby. Bůh je posílil a dal jim nové poslání.
  Nenechme se zlomit zklamáním a neúspěchy. Utíkejme se do ticha modlitby, abychom před Bohem vylili svá srdce. Bůh nás posílí k dalšímu následování.