Nechme se proměnit i my

2. neděle postní, cyklus A

  Evangelia všech tří ročních cyklů líčí stejnou událost. Pán Ježíš vzal Petra, Jakuba a Jana na horu a před jejich zraky se proměnil:
  "Jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo."
  Apoštolové vidí Ježíše ve skutečném světle. Ježíšovo Božství prozařuje závoj lidského těla, jde o předchuť slávy Ježíšova vzkříšení.
  Apoštolové mají být posíleni ve své víře. Ježíš jim předpověděl své utrpení a smrt. Až k tomu dojde, bude jim prožitek Ježíšova proměnění posilou, aby neztratili víru a naději, aby po Kristově zmrtvýchvstání uvěřili, že žije.
  Nebeský Otec se znovu hlásí ke svému Synu:
  "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!"
  Poslouchat Ježíše znamená s vírou přijmout jeho slova a snažit se podle nich žít. Je to nesmírně těžké, ale uskutečnitelné, pokud se nespoléháme na sebe, ale na Boží milost.
  My můžeme být účastni podobnému zázraku při každé mši svaté. V každé mši svaté dochází k proměňování.          Po slovech kněze, který vyslovuje Ježíšova slova   při poslední večeři, se na oltáři promění chléb v Tělo Kristovo a víno    v Krev Kristovu. Je to velký zázrak. Mění se podstata chleba a vína, způsoby zůstavají stejné. Každou mši svatou jsme účastni zázraku proměňování. Ježíš přichází mezi nás ve svátosti Eucharistie.
  Má však dojít ještě k jednomu zázraku proměnění - proměnění našeho srdce.
  Když s úctou a čistým srdcem přijímáme Ježíše ve svatém přijímání, pak nás chce Ježíš vnitřně proměnit. Proměnit      v sebe. Naše srdce v Jeho  Srdce.
  To je důležité proměnění. Důležité pro naši spásu. Musíme dát Ježíši souhlas:
  "Chci, abys mě proměnil."
  "Ježíši tichý, srdce pokorného, přetvoř moje srdce podle Srdce svého."
  S jakou touhou bychom měli tuto větu vyslovovat nejen v litaniích k Božskému Srdci.
 Ježíš chce proměnit naše nitro, abychom smýšleli, mluvili a jednali jako On. Křesťan má světu zjevovat Krista. Než začne o Něm mluvit ústy, měl by o Něm mluvit svým životem.
  Někdy se Ježíše ptám, proč si mě vyvolil za kněze. Zdá se mi, že ho více zakrývám, než zjevuji. Moje poslání mě nekonečně převyšuje, cítím se tak slabý. Možná, že jako rodiče cítíte něco podobného.
  Proč si Bůh vybral zrovna nás, kteří jsme tak slabí a ubozí?
  Myslím si, že nás Bůh miluje zejména pro naši slabost. Jsme Boží děti, všichni rosteme ke křesťanské dospělosti,         k tomu Pavlovému:
  "Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus."
  Padáme, ale Ježíš nás pozvedá. Léčí naše rozbitá kolena, někdy i ústa.
  Boží děti jsou v Božích rukou.
  Neztrácejme naději, nechme se Ježíšem proměňovat.