Konec světa nemá být příčinou strachu, ale naděje

33. neděle v mezidobí, cyklus C

  Dnešní liturgická čtení, zvláště evangelium, hovoří o poslední době, která bude předcházet druhému příchodu Pána Ježíše. Když Ježíšovi ukazují krásu jeruzalémského chrámu, slyší z jeho úst děsivá slova:
  "Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno."
  Zkáza jeruzalémského chrámu bude Božím soudem nad vyvoleným národem, který ve většině odmítl uvěřit v Ježíše a odmítl tak i spásu.
  Ježíšovo proroctví se naplnilo v r. 70, kdy byl Jeruzalém i chrám zničen vojsky římského císaře Tita. Zničený chrám nebyl dodnes obnoven a na jeho místě stojí muslimská mešita. Nelze vědomě a zatvrzele odmítat Ježíše bez následků.
  Izraelité byli přesvědčeni, že chrám bude trvat do konce světa. Mylně se domnívali, že konec chrámu také znamená konec tohoto světa. Proto se ptají Ježíše, kdy přijde konec chrámu a tohoto světa. Podle jakých znamení to bude možné poznat?
  Ježíš hned neuvádí žádná znamení, ale varuje před svody. Mnozí se budou vydávat za Mesiáše a budou tvrdit, že konec světa je tu.
 K apokalyptickým hrůzám  (války, vzpoury, terorismus) dochází v dějinách stále. Podle Božího plánu spásy "se to musí stát napřed, ale nebude hned konec".
  Konci světa a druhému příchodu Ježíše Krista k poslednímu soudu mají předcházet občanské války, revoluce, zemětřesení, nemoci, hlad, hrůzy a veliká znamení na nebi. A také pronásledování křesťanů, kteří i v těchto těžkých chvílích zůstanou Bohu věrní.
  Tyto skutečnosti nemají vést křesťana k útěku z tohoto světa, k rezignaci. Naopak, máme se ze všech sil snažit vnášet do svého okolí dobro a naději. Pronásledování křesťané budou vláčeni po soudech a bude jim dána moc Ducha Svatého k obhajobě:
  "...já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odporovat žádní vaši protivníci."
  Tyto bolestné zkoušky věřících nezaviní jen vnější nepřátelé Církve, ale i nevěrní bratři a sestry. Někteří křesťané budou povoláni vydat svědectví krve. Vyvrcholením světových dějin tedy nebude triumfující Církev, která bude vládnout v celém světě.
  Vyvrcholením dějin má být spíše svět bez lásky k Bohu a bližnímu, ve kterém žijí hloučky věřících v Krista. Triumf Božího království a věřících nastane až při druhém příchodu našeho Pána, kdy po posledním soudu bude navždy zničeno zlo a jeho stoupenci potrestáni (1. čtení):
  "Hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti!" 
  Spravedlivým a věrným přichází záchrana:
  "Vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má na svých křídlech uzdravení."
  Druhému příchodu Pána Ježíše a dovršení Božího království mají předcházet těžké časy. Jako se naplnila Ježíšova předpověď o zničení jeruzalémského chrámu, tak se jistě vyplní jeho předpovědi o konci světa. Jistě, tyto předpovědi nám mohou nahánět strach. Věřící se však i tváří v tvář smrti může spolehnout na Boží všemohoucnost a pomoc:
  "Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Trpělivostí zachráníte svou duši."
  I v těchto těžkých chvílích Božího soudu nad světem, má Bůh nade vším moc a postará se o své věrné. Důležité je vytrvat v těchto dobách zkoušky (Mt 24,13) :
  "Kdo vytrvá až do konce, bude spasen."