Jako obraz Boží patříme především Bohu

29. neděle v mezidobí, cyklus A

  Včera skončily volby. Dnešní liturgická čtení jsou tedy aktuální. Slyšeli jsme o perském králi Kýrovi a římském císaři.
  Perský král Kýros dobyl mnoho území. První čtení objasňuje, že moc a síla perského krále je od Boha. Perský král vděčí Bohu za život i úspěchy ve svém kralování. Tento pohanský král se stal Božím nástrojem. Měl ukončit babylónské zajetí izraelského národa a umožnit návrat vyvoleného národa do zaslíbené země. Znovu se měl vystavět Jeruzalém i Hospodinův chrám.
  Bůh může použit jako svého nástroje i pohanské vladaře. Bůh má všechno pevně ve svých rukou.
  V evangeliu jsme slyšeli o platbě daně císaři. Daně máme státu odvádět. Máme si zvolit takovou vládu, která bude naše daně rozumně používat.
  Ale o tom v evangeliu nejde. Pán Ježíš je svými odpůrci tázán:
  "Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?"
  Farizejové to vymysleli dobře. Kladná i záporná odpověď na jejich otázku se dala použít proti Ježíšovi. Kdyby Pán Ježíš řekl, že se daň nemá platit, tak by ho obžalovali u římských úřadů. Kdyby řekl, že se daň platit má, tak by z něho v očích lidu udělali kolaboranta s římskou okupací.
  Pán Ježíš odpovídá mistrně:
  "Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."
  Na minci je obraz císařův, mince patří císaři, tzn. daň je třeba platit. Ale člověk je stvořen jako Boží obraz, a patří Bohu. Věci tohoto světa tu jednou stejně necháme, ale naše nesmrtelná duše patří Bohu.
  Máme přispívat na obecné blaho. Jak uvádí náš katechismus (2240):
  "Podřízenost autoritě a spoluzodpovědnost za obecné blaho nesou s sebou mravní požadavek platit daně, vykonávat volební právo a bránit zemi."
  I v Církvi máme různé sbírky. Ale my sami patříme především Bohu. Bůh má na nás největší nárok, neboť jsme se křtem stali jeho vlastnictvím. Nejsme vlastnictvím státu ani politiků, ale patříme Bohu. Jemu jsou podřízeni všichni lidé.
  Plňme tedy své občanské povinnosti a mějme v úctě ty, kteří nám vládnou. To patří k naplnění čtvrtého přikázání Desatera, jak nám to připomíná katechismus (2234):
  "Čtvrté přikázání Boží nám předpisuje ctít také všechny, kteří k našemu dobru dostali od Boha autoritu ve společnosti."