Bůh má být středem našeho života

22. neděle v mezidobí, cyklus C

V poučení o předním místě na hostině nás Pán Ježíš varuje před jedním z projevů pýchy, kterým je sebestřednost.

Sebestředný člověk klade do středu svého života sebe sama. Středem všeho je on sám, všechno by se mělo kolem něho točit. Takový člověk touží po obdivu, poctách, předních místech na hostinách. Dělá vše proto, aby byl viděn a obdivován.

Takové chování můžeme vidět i u dnešních "osobností", ať už se to týká politiků, herců a zpěváků. Touha být viděn ve sdělovacích prostředcích, touha po tom, aby se o osobnosti často psalo a mluvilo.

Skutečné osobnosti byli svatí. Ti se nepotřebovali stavět lidem na odiv, lidé sami je vyhledávali. Svatí nebyli rádi středem pozornosti, spíše jim to vadilo. Věděli, že všechno je darem Božím. Byli pokorní, neboť věděli, čí je to zásluha, že jsou takoví, jací jsou.

Pokušení sebestřednosti je nebezpečím pro každého z nás. Jak rádi hledáme uznání, pochvalu, jak rádi ukazujeme druhým, jak jsme dobří, jak jsme lepší než ostatní.

Na druhé straně jsme nervózní, když nás lidé neocení, nebo dokonce kritizují.

Berme si příklad ze svatých. Pokud v něčem vynikáme, tak je to především dar Boží. Vše dobré v nás je dílo Boží milosti, se kterou se snažíme spolupracovat. Svatý Pavel to přesně vystihl v prvním listě Korintským (4,7):

"Kdo ti dal vyniknout? Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal?"

Ve druhém poučení jsme vyzváni k nezištnosti. Nezištností sebestředný člověk neoplývá. Sebestředný člověk touží po odměně. Pán Ježíš o tom řekl:

"Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny."

I sebestředný člověk je schopný udělat něco dobrého, ale očekává za to protislužbu. Když ne něco hmotného, tak alespoň uznání a pochvalu.

Pán Ježíš nás vyzývá k nezištnosti, které můžeme dosáhnout, když své dobro zaměříme na člověka, který nám to není schopný odplatit. Ale bez odměny přece jen nezůstaneme:

"Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých."

Nebeská sláva - to je odměna, po které máme toužit, o kterou máme usilovat.

Varujme se tedy sebestřednosti. Středem našeho života učiňme Boha. Pak budeme schopni prokazovat nezištně dobro svým bližním.