3. neděle adventní, cyklus C
V této neděli se máme radovat. Z čeho se můžeme dnes radovat? V naší společnosti převládá depresivní nálada, která je živena negativníni zprávami masmédii. Svatý Pavel však v listě Filipanům píše:
„Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! … Pán je blízko.“
Máme se radovat v Pánu a z Pána. Bůh je zdrojem radosti. Bůh je nám blízko se svou záchranou. Pán Ježíš nás již vykoupil a my čekáme na jeho návrat. Čekáme na dovršení naší spásy – vzkříšení těla k věčnému životu s Bohem.
Zdrojem naší radosti je tedy jediný Spasitel světa.
V evangeliu jsme slyšeli o Janu Křtiteli. Jeho posláním bylo připravit lid na příchod Mesiáše – Spasitele. Jan Křtitel byl tak vyjímečnou a charizmatickou osobností, že ho mnozí Izraelité považovali za Mesiáše. Kdyby se Jan prohlásil Mesiášem, lidé by mu uvěřili a šli by za ním. Ale Jan byl člověkem bohabojným a pokorným. Říká lidu:
„Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků.“
Jan Křtitel není hoden pravému Mesiáši, Ježíši Kristu, vykonat tuto službu otroka.
V dějinách lidstva se objevilo a stále se objevuje mnoho spasitelů – zachránců. Využívají problémů doby, nespokojenosti občanů, a navrhují rychlá a dokonalá řešení těchto problémů. Ale jak víme z dějin, tato rychlá řešení končí totalitou a utrpením těch, kteří nechtějí tyto samozvané mesiáše přijmout.
Tito samozvaní spasitelé lidstva s Ježíšem nepočítají. Maximálně jeho Jméno používají, aby věřící přesvědčili o pravdivosti svého poslání. Tady musíme být velmi opatrní. Nemůžeme podporovat nebo dokonce následovat tyto „spasitele“.
Naši společnost nezachrání pozitivní revoluce, ale návrat ke kořenům, návrat k působení věrozvěstů svatých Cyrila a Metoděje. Jedinou pozitivní evolucí pro celý svět je návrat člověka k Bohu, návrat k jedinému Spasiteli, návrat k Ježíši Kristu. Pokud se lidé vrátí k Bohu, pokud se budou snažit žít podle jeho přikázání, začne se vše postupně měnit k lepšímu. Náš národ nepotřebuje nové politické strany nebo nový způsob voleb. Náš národ potřebuje konat pokání.
Už skoro 10 let žijeme v rámci Evropské unie. Po pádu komunismu jsme od ní očekávali mnoho. Jako křesťané však cítíme zklamání. Nejde tady jen o ekonomickou krizi, ale hlavně o krizi morální. Samozvaným vládcům EU vadí křesťanství. Učitelům se zakazuje mluvit o Ježíšku, protože ve třídě jsou také děti muslimů a ateistů. Na náměstích měst západně od našich hranic se již nestaví vánoční stromky nebo betlémy, protože by mohly tyto symboly vánoc někoho pohoršit.
Samozvané Evropské komisi vadí svatozář a kříž na slovenské minci, neboť je to prý proti principu náboženské neutrality. Evropa po tolika staletích křesťanství, po tolika prolité mučednické krve, má být dnes nábožensky neutrální.
Křesťan nemůže podporovat takovou formu EU. Dílo, které nestojí na Kristu, je odsouzeno k zániku.
Nehledejme spásu v nikom jiném než v Ježíši Kristu. A podporujme jen takové dílo, které se za Krista nestydí. Podporujme jen takové dílo, které se snaží upřímně následovat jeho učení.