Vítejte na mém webu
Jmenuji se Jiří Urbánek. Jsem farářem v Mikulovicích u Jeseníku. Na tomto webu Vám chci nabídnout nedělní kázání a důležité dokumenty.
Karmelitka svatá Alžběta od Nejsvětější Trojice:
"Můj Bože, upokoj mou duši, udělej si z ní své nebe, svůj milovaný příbytek a místo svého odpočinku. Ať Tě tam nikdy nenechávám samotného."
Papež František (Apoštolská exhortace Christus vivit 34, 98, 112, 154):
"Mládí nespočívá ve věku, ale ve stavu srdce."
"Klerikalismus je ustavičným pokušením těch kněží, kteří si vykládají přijatou službu jako uplatňování moci, a ne jako nesobecky a obětavě nabízenou službu."
"Bůh tě miluje. Nikdy o tom nepochybuj, ať se ti v životě děje cokoli. Ať se necházíš v jakýchkoli životních okolnostech, jsi nekonečně milován."
"Přátelství s Ježíšem je nerozlučitelné. On nás nikdy neopustí, i když se nám zdá, že mlčí."
3. neděle velikonoční, cyklus B
Apoštol Petr po seslání Ducha Svatého odvážně hlásá Krista. Posluchačům objasňuje, že Ježíš Kristus je Mesiáš a Vykupitel. Toho velerada se souhlasem davu nechala zabít, i když se ho Pilát snažil propustit. Ale Bůh Ježíše vzkřísil. Dopustil tento zlý skutek, aby nás zachránil.
Pak apoštol Petr říká zajímavou větu:
„Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži.“
O nevědomosti mluvil i Pán Ježíš na kříži, když se přimlouval za své katy:
„Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“
Jaká byla tedy vina těch, kteří byli účastni Kristova soudu? Určitě měla větší vinu velerada. Židovští učenci znali Písmo svaté, znali výroky proroků o Mesiáši. Mohli tedy poznat, že Ježíš je očekávaný Mesiáš, i když nesplňoval jejich představy. Tady šlo nejspíše o zaviněnou, tedy hříšnou nevědomost.
Nevědomost může být nezaviněná. Nezaviněná nevědomost je způsobená tím, že člověk se nemůže dostat, nebo jen obtížně, k pravdivým informacím. V Boha nevěřící lidé neznají přikázání, křesťanskou mravouku. Objektivně konají těžký hřích, ale jejich subjektivní vina je nižší nebo i žádná.
Pak je nevědomost zaviněná. Člověk má možnost dojít k pravdivým informacím, ale z nějakého důvodu se o ně nezajímá. I ve zpovědním zrcadle je otázka, zdali jsme nezanedbali vzdělávání ve víře. Máme Písmo svaté a katechismus. Pokud chceme, můžeme si zjistit, v co máme věřit a jak máme žít. Pokud nás to nezajímá a hřešíme, máme nevědomost zaviněnou, tedy hříšnou. Svědomí je mylné naší vinou.
Subjektivní vina za nějaký hřích člověka nevěřícího může být jiná, než u člověka věřícího. Katolíci budou mít nejpřísnější soud, neboť mají zdroj pravdy. Kdyby chtěli, mohou s jistotou zjistit, co je správné, a co není.
Člověk nemůže správně soudit jiného člověka, protože nevidí jeho subjektivní vinu. Jen Bůh vidí do srdce člověka, a může tedy pronést spravedlivý soud.
Kolik zla jsme spáchali svou nevědomostí, ať už nezaviněnou nebo zaviněnou? My si ani neuvědomujeme, co zlého jsme spáchali. Možná, že nám to někdy Bůh dá poznat už zde na zemi, jistě při Božím soudu. Proto bychom měli konat pokání nejen za hříchy vědomé, ale i nevědomé. Ani my sami nejsme schopni přesně posoudit svou subjektivní vinu, proto bychom měli vše vložit do Božího milosrdenství.
Apoštol Petr, když posluchačům zjevil jejich vinu v zabití Mesiáše, nakonec řekl:
„Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny.“
Pokání by mělo být naším životním programem, abychom odčinili co nejvíce zde na zemi. Nezabývejme se hříchy a vinou druhých lidí, sami máme co napravovat.
Vzdělávejme se ve víře, je to naše povinnost, abychom stále s větší jistotou poznávali, co je správné, a také podle toho žili.
Pokud ještě žijeme v tomto světě, snažme se čerpat z pramenů Božího milosrdenství.